URL : https://www.valka.cz/Trenchard-Hugh-t40199#572393
Verze : 0
Reklama
Hugh Montague "Boom" Trenchard
otec Královských vzdušných sil, první nezávislé letecké armády v historii
Toužil po kariéře u královského námořnictva, kde sloužil jeho dědeček, ale propadl u přijímaček. Požadavkům armády ale dostačoval, a tak armádní školu ukončil v hodnosti podporučíka.
Jeho prvním umístěním byla Indie, ale během búrské války v letech 1899-1902 odjel jako kapitán do jižní Afriky. Z australských dobrovolníků vytvořil "létající kolonu" jízdní pěchoty, která úspěšně pronásledovala búrské jízdní jednotky. Při jednom konfliktu dostal kulku do plic a díky tomuto zranění byl na mnoho měsíců poslán zpět do Anglie. Do jižní Afriky se vrátil jako velitel 12. jízdní pěchoty. Později sloužil sedm let v Nigérii. Během kariéry v Africe si u různých jednotek vybudoval pověst iniciativního muže, dobrodruha a vůdce. V 39 letech dosáhl věku, kdy mohl být penzionován, a jeden jeho přítel mu navrhl, aby začal létat. Sám si platil hodiny letu na Sopwithově škole. Se sotva odlétanou hodinou se rozhodl stát se instruktorem a asistentem velitele hlavní armádní letecké školy v Upavonu. Díky velitelskému a zvučnému hlasu získal tento starý pilot od mladých žáků přezdívku „Boom“.
Po vypuknutí 1. světové války se od 18. listopadu 1914 dostal do Francie jako velitel 1. perutě prvního sboru Britské expediční armády (BEF). Zasazoval se o lepší vybavení kamerami a experimentoval s taktickým bombardováním. V srpnu 1915 dostal dočasnou hodnost brigádního generála, velel RFC a zodpovídal se přímo Douglasi Haigovi, veliteli BEF. Podřízené letecké jednotky vedl k větší agresivitě, aby si udržely vzdušnou nadvládu, o které se domníval, že je životně důležitá pro úspěšný boj na zemi. Trenchard je rovněž autorem doktríny, podle níž zajistí nadvládu ve vzduchu pouze trvalý útok.
Když se po založení Královských vzdušných sil 1. dubna 1918 stal lord Rothermere ministrem letectví a přímým Trenchardovým nadřízeným, raději odstoupil, než aby se dal zatáhnout do politických intrik. Poté, co Rothermere pod tlakem Trenchardových stoupenců v květnu také odstoupil, vrátil se Trenchard do RAF a vedl nezávislou strategickou jednotku nazvanou Nezávislá síla RAF.
Během léta 1918 vedl generálmajor Trenchard svou strategickou bombardovací jednotku na denních i nočních náletech proti cílům až u Rýna. 26. října se stala jeho skupina mezinárodní organizací, nazvanou Vnitrospojenecké nezávislé vzdušné síly (IAF), podléhající maršálu Ferdinandu Fochovi – jako vrchnímu veliteli spojeneckých sil.
IAF byla založena 13. května a byla složena z pěti eskader bombardérů, které dříve patřily 41. a 83. peruti 8. brigády. Denní bombardovací letouny byly ve třech eskadrách: No. 5 s D.H. 4, No. 99 s D.H. 9 a No. 100 se směsí obou předchozích typů. Noční bombardéry byly u No. 100 F.E. 2b a No. 216 s Handley Page O/100 a O/400. Nezávislá síla začala v květnu ze své základy v Nancy bombardovat zdroje válečného materiálu a za tento měsíc svrhla více bomb, než za posledních šest měsíců války shodily veškeré britské síly dohromady. Tato její aktivita způsobila, že se počet 400 německých stíhaček v domácí obraně (jednotky Kest) zvýšil na 600 letounů. Velikost Nezávislé síly se v srpnu zdvojnásobila a nakonec dosáhla počtu 120 letadel, když na frontu přišla letadla s motory Liberty – D.H. 9A (No. 110) pro denní bombardování a další tři eskadry letadel Handley Page O/400 pro noční bombardování.
Trenchard si uvědomoval, že efektivita strategického bombardování je menší, než by měla s materiálem dostupným v roce 1918 být, předpověděl ale velké možnosti této síly do budoucna. V průběhu 1. sv. války kladl největší důraz na leteckou ofenzívu a podělil britské RFC a RAF nejvyšším procentem (55 %) stíhacích letadel ze všech hlavních mocností. Zatímco všechny ostatní národy si udržovaly minimálně polovinu svých sil jako průzkumná letadla, Trenchard určil úkolům pro spolupráci s armádou takřka čtvrtinu svých sil. Německo důsledně dodržovalo defenzivní dokrtínu, Trenchard posunul bitevní zónu nad německé linie a vzdušnou převahu řídil ofenzivní doktrínou a elánem. Jeho cílem bylo zajistit podmínky pro dokončení spojeneckých letů a zároveň v tomtéž zabránit nepříteli. Strategické bombardovácní vzdálených ekonomických cílů přišlo na řadu jako druhé, po ničení armády v poli a ovládnutí vzdušného prostoru. Strategie, vyvinutá Trenchardem a jeho americkým žákem generálem Williamem Mitchellem, položila základ dnešní letecké doktríny.
Po válce a konferenci ve Versailles vyvinul celosvětovou obrannou strategii, která měla za pomoci několika letadel a obrněných aut zachovat mír ve střední Evropě.
Ve věku 56 let byl penzionován v hodnosti polního maršála, ale aktivně se pustil do reorganizace policie a u Hendonu založil novou univerzitu pro vyšetřovatele a soudce.
Ve 2. světové válce se jako hostující vyslanec letecké rady opět vrátil k RAF, aby inspiroval novou generaci pilotů a podal zprávy o nových bojových podmínkách.
Setkání necelý měsíc před vyloděním v Normandii: (zleva doprava) brigádní generál Richard C. Sanders, velitel 100. stíhacího křídla, generálmajor Ralph Royce, tehdejší zástupce náčelníka štábu 9. letecké armády, lord Trenchard, maršál Královského letectva, brigádní generál Otto P. Weyland, velitel 19. TAC.
commons.wikimedia.org
URL : https://www.valka.cz/Trenchard-Hugh-t40199#155877
Verze : 6
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.